sběratelské zajímavosti
Pro každého sběratele chladných zbraní je mimořádným sběratelským úspěchem, když může do své sbírky zařadit zbraň, jejíhož nositele lze nade vší pochybnost zjistit. Takovou zbraň je možno získat pouze dědictvím ve vlastním příbuzenstvu, nebo vlastním, či zprostředkovaným nálezem. Získat tyto nálezy je možné zpravidla pouze pěstováním a udržováním přátelských vztahů s co nejširším okruhem přátel, kterým neustále připomínáte, jak je to pro vás zajímavé a důležité, jen tak dostanete skutečnou příležitost. Nákup přes různé překupníčky je již jen nervující záležitostí a zpravidla se nedostenete k celému kompletnímu nálezu, neboť tento bývá již postupně překupníkem rozprodáván.
Po té, co jsem získal přátelské " echo" od kamaráda a dostavil se k nálezci, který prováděl rekonstrukci svého domu, jsem zjistil, že se jedná o "pouhého rakušáka", trocha zklamání, ale bodák byl v nedotčeném stavu , k tomu kompletní se závěsníkem a "bambulí" , nebylo o čem diskutovat.
Zasvěcení vědí, že sběratelská cena "bambule" převyšuje cenu samotného bodáku.
Pro formu jsem se zeptal ještě na jiné věci, majitel domu donesl vše z nálezu, co ještě nerozprodal, věci změnily majitele a skutečně jsem nelitoval. Po vyhodnocení stavu a charakteru i ostatních věcí, bylo jasné, že včetně bodáku pocházejí od jedné osoby a velmi zajímavě dokumentují osud muže, který sloužil v uniformě tří armád , a to rakouské, československé a německé. Zároveň tyto historické předměty dokumentují , jak se mnozí bývalí občané předválečné Československé republiky německé národnosti aktivně podíleli na její likvidaci .
Nositel bodáku byl vynikajícím sportovcem, činným v místním tělocvičném spolku a desítky originálních diplomů a uznání z různých sportovních soutěží dokládaly jeho sportovní úspěchy.
Jméno a adresa, na které byly všechny diplomy ,doklady a ostatní uznání vystaveny , umožňují spojit nález s osudem konkrétního člověka. Pan Mörtl, ročník narození 1900, byl účastníkem I. světové války a rakouský bodák z jeho vlastnictví téměř s jistotou určuje, že v uniformě vojáka Rakouského císařství. Svůj život,až do doby poválečného odsunu žil v malé obci na Kraslicku.
Zcela mimořádně se podařilo získat i fotografie , pěkně dokumentující jeho službu v československé armádě.
Identifikovat ho na těchto fotografiích umožnil nález jeho osobního dokladu o získání bronzového sportovního odznaku SA, který získal ve svých 40 letech, což byl jistě pozoruhodný sportovní výkon.
Stejně tak tento doklad umožňuje si udělat představu o tom, jaký byl jeho vztah k Československé republice, jejímž byl před rokem 1938 občanem.
Své sympatie a podporu hnutí projevil rovněž povinným finančním darem na výstabu Hnědého domu SA, o čemž obdržel osvědčení Sudetoněmecké strany .
Pan Mörtl odsloužil základní vojenskou službu u 1. ženijního pluku v Terezíně kolem roku 1925 . Vojáci na společné fotografii jsou ještě vystrojeni částečně francouzskými uniformami, voják Mörtl se sám na fotografii označil, takže je možné ho dobře identifikovat i ve francouzkém baretu.
Na této fotografii se již sám neoznačil, tak je jeho identifikace již obtížnější.
Na fotografii ze třicátých let, která byla zhotovena ve fotoatelieru v Terezíně, je již záložák Mörtl jasně k poznání.
Po obsazení pohraničí se Mörtl již účastnil vojenského cvičení v uniformě vojáka armády, proti které měl jako původně československý voják bojovat .
Po začlenění tzv. Sudet do území Německa byl Mörtl oceněn medailí za připojení Sudet k Říši, z věnovacího dekretu je zřejmé, že bývalý československý voják Mörtl se již připojil definitivně na tu správnou stranu jako žadatel o vstup do Ochranných oddílů.
Přestože byla tato medaile mezi sudetskými Němci hojně udělována, je třeba říci, že k jejímu udělení bylo třeba se projevit požadovaným způsobem ještě za existence celistvosti československého území a rozhodně nestačilo pouze postávat se zdviženou pravicí při průjezdu německých vojenských kolon.
Mörtl si i po čtyřicítce udržoval fyzickou kondici, na jeho sportovním dresu je zřejmé, za jaký tým nakonec kopal.
